Březen, v Kobylisích budem, duben, ještě tam snad zůstanem

Bradavice buďte sbohem, vivat Kobylisy. Vesnice zaslíbená, Prahou jen zdálky políbená :-) No, ale je tu metro. Za barákem. Zajímavá zkušenost, být krtkem v centru o půlku rychleji než autem a tankovat jednou týdně za dvě stovky.

 

Trochu králíkárna. Záda rozlámaná ze sedačky, která je zřejmě na dlouho postelí. Vrčící lednička za krkem, pes štěkající každé ráno na zahradě pod oknem, odrážející se od okolních bloků domů. Ne že by to byl panelák, ale daleko to od něj nemá. Spokojenost? Snad. Elektřina, teplá voda, rodičovská zahrádka za humny, měla by být.

 

Vaření je tedy radost, na oblíbeném plynovém vařiči se jídla vaří tak nějak sama. Bůh zaplať za plyn. Leč kuchyň v obýváku má své výhody i neřesti. Vrčící míchač sladkých pochutin bych nejradši vyhodil oknem na balkon. Tedy balkon. Vysunutá plošina o velikosti dětské postele je značně nadnesený výraz pro balkon. Nicméně díra z okna umožňuje udělat o krok víc.

 

Jen klid se nějak nedostavuje, tlak na bránici neustává, jako by tam měl zůstat navždy. Kde je mladická lehkovážnost, která umožňovala probudit se do dalšího dne bez strijí na duši? Smugler věci neřeší, ale zhoršuje. Co to je? Dospělost maskující stáří? Všechno se zdá být jak má být a přesto ten kousající pocit do bránice nechce zmizet.

 

Nejlépe zase utéct. Někam za teplem, schovat se před dospělostí, stářím, dělat, že život může pokračovat bezstarostným tempem až do konce. . .

Komentáře