Jak získat titul Absolutní otec roku. Putování s dinosaury v O2 Aréně

Píše mi takhle na ICQ kamarád: "Putování s dinosaury v O2 Aréně je fakt super, chceš poslat video?" Kdybych včas odpověděl že ne, ušetřil bych si spoustu starostí, ale přišel bych o titul absolutní otec roku."

 

Vidět uprostřed Prahy živé dinosaury tak jak zřejmě vypadali, je zážitek. Hřmící monstra uprostřed šeře ozářené haly s poutavým vyprávěním a hudebním doprovodem fascinují malé i velké. Věděl jsem o akci předem, ale cena lístků mě odradila a pustil jsem ji z hlavy, ačkoli jsem tušil už předem fascinaci nejmladšího syna Kubíka, který s dinosaury žije od narození.

 

Kamarád Lukáš mlel cosi o extra výhodné ceně pro děti a zlákal mě tak, že jsem neodolal, vyzpovídal ho a zarezervoval lístky u Sazkaticket. Nakonec se ukázalo, že dětský lístek je jen o 20% levnější než dospělácký. Cena za jednu osobu 800Kč mě trochu stresla. Přeci jen představa, že vezmu na akci všechny nejmenší děti mě děsila a nutila mě hledat první banku k půjčce.

 

Rozhodl jsem tedy tiše a nemilosrdně, že se zúčastní jen desetiletý Kubík, milovník a znalec každé prehistorické příšery. Bohužel jsem musel koupit lítek také pro sebe, což mi přišla investice naprosto nadbytečná.

 

Zablokování lístků proběhlo snadno, jaké bylo o dva dny později moje překvapení, když jsem si na webu přečetl, že lístky bylo třeba vyzvednout do 24 hodin, jinak byla rezervace neplatná. Se zoufalým pohledem jsem čučel na termín odběru, který uplynul o půlnoci předchozího dne.

 

U manželky jsem do toho okamžiku byl za otce, který se konečně po několikaletém půstu začal zajímat o děti, u Kubíčka jsem větší napětí snad neviděl. Nalákal jsem ho totiž, že ho čeká obrovské nedělní překvapení, ze kterého se počůrá hned jak ho uvidí. Tím jsem se stal adeptem na cenu Absolutní otec roku 2010.

 

Představa, jak rychle s vypršelou rezervací o titulu přijdu mě děsila. První ránu jsem si uštědřil, když jsem se přiznal manželce. Překvapivě se k věci stavěla konstruktivně, jak je jejím zvykem v průšvizích, vyčítavý pohled a komentář o nezodpovědném volu si však neodpustila.

 

Ihned navrhla, že lze Kubu vzít do Aquapalace v Průhonicích, momentálně to největším a bezkonkurenčně nejdražším zařízení pro vodní radovánky v Evropě. Návštěvě tohoto svatostánku se bráním úspěšně od jeho otevření, ceny tam požadované totiž hravě překonávají nejen dinosaury, ale i nákup středně ojeté Škody Favorit. Pravdou však bylo, že to byla jediná možná obrana před ztrátou dětský iluzí o spolehlivosti otce co by promotéra.

 

Záchrana byla překvapivě snadná a navíc levnější

Další nahozené ICQ téma s Lukášem vyjevilo pravdu v křišťálových barvách. Dinosaurus jsem já. Mělo mě to napadnout hned, dostal jsem pocítit rozdíl mezi zkušeným a hlavně mladým mozkem. Poradil mi zalovit ve vodách internetu, navštívit Aukro, iBazar a podobné tržiště, kde jistě budou lístky od překupníků za tisíce. V záchraně titulu jsem byl ochoten zaplatit i dvojnásobek.

 

Lístků bylo sice jako šafránu, ale namísto překupníků evidentně od nešťastníků, kteří se náhle nemohli akce zúčastnit. Podle toho také vypadaly ceny. Jaké bylo moje překvapení, když se lístek dal koupit i z polovinu ceny a to i za okolností, že oficiálně bylo vyprodáno dva dny předem i bidýlko pro uklízečky.

 

Několik lidiček jsem oslovil, mnoho jich už lístky prodalo, někteří se neozvali. Zůstal jen jeden, jakýsi výherce lístků ze soutěže, který hledal někoho k sobě, kdo by s ním za neuvěřitelně nízký a líbivý poplatek akci shlédnul. V inzerátu se označil a tichého a nerušícího, znělo to jako volání Srstky: "Jsem hodná a čistotná fenečka, chcete mě?". Nasadit mu do kožichu našeho Jakuba se zdál ideální nápad. S manželkou jsem sdílel její obavy o bezpečí dítěte, dovolil jsem se ale spolehnout na intuici a fakt, že šlo o mladého vysokoškoláka více než slušného vystupování.

Otcem roku i bez vlastní účasti

Dítě jsem vybavil nastaveným mobilním telefonem, poučil jsem ho o nástrahách tichých tmavých zákoutí, vyzkoušel jsem s ním nouzové křičení na celou O2 arénu a vyložil rozdíl v podání ruky a osahávání. Kluk mě vyvedl z rovnováhy: "Když na mě sáhne, kopnu ho rovnou do koulí" prohlásil tak sebevědomně, až mě zatrnulo v rozkroku za případného útočníka.

 

S chlapíkem se však věci měly jinak, Kubík nelenil, oznámil mu, že si budou tykat a s evidentně zastydlým puberťákem, který na sraz v mrazu dorazil v kraťasech, si dokonale rozuměl. Nakonec jako s každým, Kuba netrpí komunikačními nedostatky.

 

Kontrolní telefonát před začátkem ukázal, že místa k sezení mají exkluzivní, Honza je skvělý a celou dobu se Kubíkovi věnuje, povídají si o dinosaurech a po skončení se zdrží, protože přeci musí ještě obrazit obchody v O2 aréně, kde mají na každém rohu dinosaury jako hračky.

 

Vysokoškolákovi Honzovi jsem poděkoval, za lístek mu vyplatil nakonec víc než chtěl a nelitoval jsem ani stokoruny, co Kuba z rozmaru utratil za blikající potvoru s dinosaury nemající společného naprosto nic.

 

Kuba mi tajně v autě během cesty domů mezi pusinkováním a děkováním prozradil, že byl s Honzou dohodnutý, že i když se mu to nebude líbit, zamaskuje to aby mě nezklamal.

 

Ale že není co maskovat, akce byla snad nejlepší v jeho životě a já jsem ten nejlepší táta na světě, že jsem na něj nezapomněl. On totiž tajně doufal, že bychom ho tam mohli vzít, protože o akci věděl od některých vyvolených kamarádů, co je tam rodiče vzali, ale jak termín utekl, ztratil naději. Vůbec totiž nevěděl, že se nehrálo jen jednou, ale celý týden.

 

Měl jsem opravdu dobrou náladu. Jsem Absolutní otec roku. Ve skutečnosti ale musím nadvakrát poděkovat Lukáši J., to on by si zasloužil titul, i když to vlastně neví. 

Komentáře