Neslavný konec waflačinek v Obýváčku

Není to dlouho, co jsem rozebral příběh toastovače v Obýváčku. Waflačinky se tu staly pojmem, i když se jich moc nevyrobilo, protože jsme se rozloučili v okamžiku, kdy těsta byly litry a ta mrcha toastovač přestal hřát.

Nebudu se tentokrát příliš rozepisovat, vezmu zakončení příběhu hopem, abych vás nenudil podrobnostmi. 

Hned druhý den mi to nedalo a toaster jsem rozebral. Postupnou kontrolou několika kabelů a stále větší hromady železa jsem zjistil, že nic nebrání správné funkci žhavovařiče a že pes bude zakopaný v přívodu. Už u nákupu se mi zdála šňůra značně vachrlatá. Jelikož však žhavovar byl evidentně odkudsi ze země německé či jiné západní, šňůra byla nestandardní a já musel vyrobit jinou. Tu vyříznutím zářezu a tam ušmiknutím růžku jsem vytvořil napodobeninu z kabelu od počítače a zjistil jsem, že waflačinky jsou na cestě.

Nebyl by to ale příběh Matkalův, kdyby se vše nezačalo těsně u konce trasy sypat. Palič těstíčka začal pracovat a zatímco jsem z hromady plechů vybíral ty správné, potřebné ke zpětnému poskládání, v rákosí luplo, ve vrbě šluklo a objevil se Soptík. Já nadskočil metr vysoko, hromada plechu se s řinkotem poroučela k zemi a celý bar se ponořil do hluboké tmy. V mlze, která by se dala krájet jsem objevil jističe a nahodil světlo. Jeden z kabelů se proříznul a ze zkratovaného waflovaru vytvořil hromadu bezcenného plechu.

Přítomná sebranka teenagerů propukala v hurónský smích, jen Terezka téměř plakala hlady.

Matkal se ale nevzdává, drát jsem zamotal a postupně z hromady šrotu stavěl opět kýžené zařízení. Nefungovala však jedna plotýnka ze dvou. Waflačinkám by to snad nevadilo, mě však ano.

 

I hodil jsem hromadu plechu do igelitky a s posměšky nedomrlčat, že už horkovar nikdy neuvidíme a do které že popelnice ho jdu zahodit, jsem ho odložil na věšák. 

 

Waflačinky však ten den byly. Zbylý teflonový kus jsem opřel o vařič, rozžhavil a těsto se jenom škvařilo.

 

P.S.
A Waflovar? Nevzdal jsem to. Ráno putoval do servisu, kde vyměnili tepelnou pojistku, odpoledne už probíhalo druhé testovací kolo, které ukázalo, že je vadný termostat.

Mrcha jedna elektrická tedy skončila zpět tam, kde jsem ji koupil a Obýváček zatím žije stále z pivních čertíků a zavináčů. 

Ale nevzdám to, už hledám náhradu a na další kolo se můžete těšit co nevidět.

Vždyť kde jinde by jste si dali vaječnou omeletku nebo palačinku s tak rozkošným názvem Waflačinka?

Komentáře