Pivní svět se mi rozrostl opět o jednu značku Richter Brewery z Bulovky

Seznámil mě s ním sládek stejnojmenného pivovaru z Bulovky. Že nevíte o pivovaru na Bulovce? Já o něm taky nevěděl, dokud mi o něm ve své hluboké opici neřekl jeho sládek kdesi mezi pátým a desátým Pardálem co u mě vypil.

 

Kdesi nad ránem už bylo Pardálů moc a tak se začaly rvát ven ze sládkova břicha a rozlévaly se nekontrolovaně po podlaze Obýváčku, což samozřejmě vedlo k mojí obrovské nelibosti. Tu jsem také patřičně dal najevo. Sládkovy spolupijci však můj vztek krotili a uchlácholili mě několika objednanými Jamesony.

 

Když neuvěřitelně mladý, třiadvacetiletý sládek mírně vystřízlivěl do stavu, kdy se byl schopen za vrhání ještě nezaplacených Pardálů po zemi omluvit, nabídl jako satisfakci pohádku o svém pivovaru a unikátním pivu, které vaří. Nemohl tušit, že se zavedením speciálního piva koketuji od počátku, ale pochopil, že do Obýváčku takové speciální pivo jasně patří. A tak začal kout železo, vyprávět o spodem kvašeném pšeničném weissebeeru, o různých stupních, barvách, o tom jak se kdysi tohle pivo začalo v Bavorsku vařit.

 

Jak jsem uvedl, netušil, že pohádek mi není třeba a jen se skrytě klepu až mi dovoz svého píva nabídne. I nabídl. K ránu, kdy už by ptáci zpívali, nebýt mráz, že by jim křídla zamrzla při pokusu se odlepit od země, značně podroušený sládek se svítícíma očima nadšeně prohlásil, že tohle je pro jejich pivo ideální bárek a že jestli chci, soudek jejich osmnáctistupňového pohádkového piva mi co nevidět přiveze.

 

Nespolehl jsem se na sliby opilce, ale přeci jen jsem veskrze duše pozitivní, lidem stále dokola na lep sedající, a tak jsem tajně doufal, že se dočkám já i moji zákazníci.

 

Sládek nikde.

Celý slíbený týden jsem jen těm nejvěrnějším svěřil, že možná vyměníme našeho ležáka Pardála za lepšího a patřičně do humoru obalil, že opravdu doufám, že hladina alkoholu nepřevýšila paměťovou kapacitu mladého muže. Navíc nevypadal na typickou hospodskou slibotechnu, ač jeho alternativní vzhled byl značný, sládka jsem si celý život představoval jinak.

 

A pak se ve dveřích objevil

Se soudkem neuvěřitelného karamelového moku. A já tu nebyl. Šárka, zástupkyně výčepního v dobách jeho nejsoucnosti, obdržela sud, aniž by vlastně věděla co s ním a zoufale mi telefonovala. Sládek jménem Michal bez uzardění sud ponechal bez grošů v našich rukách a zmizel. Až večer jsme se oba sešli a já po desítky minut polykal pohádky o pivu a jeho historii. Mezi pohádkami jsem polykal i ležák. Už u první třetinky jsem doznal opatrnosti, protože pohádky se najednou zdály zábavnější a zábavnější a kreatury v nich rozpitější.

 

Osmnáctka je síla. Skutečná, nepasterizovaná, s láskou točená tmavá medovina s pěnou tak hustou, že by se dala krájet, a možná ještě dál (uff, to sem nepatří, odkud já to jen znám . .).

Přijďte ji ochutnat. Ale rychle, s Michalem na vás líčíme nové pivo každý kvartál . .

Štítky: MATŮV SVĚT

Komentáře