Ve stínu výpadku Google: Chci konec internetu a velkých peněz. Asi jsem stále víc anarchista

Dnes dvě hodiny nefungovaly služby Google. Nevyhledávalo se, neyoutubovalo, nefungoval Gmail. Panika, která vypukla byla dechberoucí. Většina lidí ji schovávala pod humorem, ve skutečnosti to bylo skutečné zděšení. 

Panika se všemi příznaky. Nejdříve se každý každého ptal, co se děje. Pak to všichni začali komentovat všude možně. Následně se objevil křečovitý humor, ze kterého se snadno dalo vyčíst, že ti rozumní si uvědomují, co by následovalo ráno, pokud by stav pokračoval. Nakonec lehnul Seznam.cz, protože si všichni museli ověřit, jestli se alespoň část planety otáčí správným směrem. I příživníci se objevili, Wedos po vlastním obrovském letním selhání zneužil stavu a začal nabízet 77% slevu na svůj hosting a jeho sociální sítě se plnily jedovatými poznámkami. Jedna z nich byla trefná, chybělo už jen rabovaní v obchodech. 

 

Když Google okolo 21. hodiny naskočil, všem zmizelo orosené čelo, Seznam naskočil a křečovitý humor se změnil na trapné vtípky. Ráno budou následovat moudré rozbory a večer už bude celý internet zase spokojený, jak mají novodobí vládci peněz tenhle pokřivený svět pevně v rukou. 

 

Internet mě živí snad od prvního dne, co existuje. Nejdřív jsem vydělával na počítačích a internetu v době, kdy se ještě za připojení platilo. V dobách, které pamatuje i Josef Šlerka, se kterým jsme první Internet Online prodávali v obchůdku krčícím se v rohu novodobého supermarketu. Krátce na to přišly mobily a staly se mi osudem. A vše okolo internetu, vývoj webů, aplikací, služeb okolo. I Google. 

 

Musel jsem v paměti pátrat, abych našel strom, který jsem zasadil nebo dům, který jsem nikdy nepostavil. Uvědomuji si jen okamžiky, kdy je mi nejlépe. Překvapivě nejde o úspěchy, kdy se dokončí náročný projekt, vydá úspěšná aplikace nebo vyjde hodně čtený článek. Malinko se mi připomněly okamžiky, kdy vyšlo nové číslo časopisu, skutečné, hmatatelné, ručně připravené. Tedy ručně . . Jak jinak, na počítači. 

 

Ve skutečnosti mám pocit, že všichni cítíme, kdy je nejlépe. V přírodě, na zahrádce, v pohybu, při skutečné práci. Osobně mě napadají daleko horší, až anarchistické vize. Pěkně na koni, s rýčem v ruce s vlastním vypěstovaným jídlem. Bez elektřiny. Bez internetu. S reálnými výsledky, na které se dá sáhnout, vyměňujícími se na místním trhu za jiné reálné produkty. S učitelem, jenž má v komunitě úctu, se zpěvákem, jenž hraje pro lidi a není proto bohatou celebritou 

 

S přibývající globalizací nesnáším stále víc konzumní společnost. Hluboce nenávidím virtuální peníze, díky nimž neovládají svět vlády pomocí demokracie ani králové moudrostí nebo silou. Mají ho v rukou neviditelné investiční fondy. Nesnáším dobu, kdy peníze vyrábějí peníze, jde to proti jejich smyslu. Přijde mi neuvěřitelně zkažené objednávat si jídlo pod nos přes internet i vydělávat peníze službami, které existují jen pro služby. Trh počítačů, který vytvořil sám sebe a poptávku po službách, které by bez něj neexistovaly. 

 

Heslo, které se uchytilo v naší hospodě jako vtip, vystihuje nejlépe realitu:
Zde Wi-Fi nemáme, tady se bavíme mezi sebou.

 

Mám zkušenost, kterou dnes každý nemá. Život bez elektřiny. Jako v seriálu The Revolution, návrat ke koním, k lopatám a k člověku. K samotné podstatě člověka, kterou neurčují nejmodernější technologie, úsporné žárovky, tablety. Svět, kde má jedinec k druhému blíž ve světle svíčky než v lesku modrého osvětlení displejů. 

 

Možná by to byl život náročnější. Tvrdý. Možná by lidé umírali na nedostatek zdravotní péče, urvaní dřinou a v nedostatku hygieny. Ale žili by. Věděli by, komu platí daně, co za ně dostávají, která mocnost jim poroučí a které se mají bát. 

 

Pokrytecky nesnáším internet, který mě živí. Vlastně nesnáším i komfort, který "přináší" elektřina. Uráží mě každé převzetí mega společnosti mega společností, převody kapitálu, který existuje jen v počítačích. Nesnáším to s plným vědomím, že bych byl bez práce. Jsem si ale nějak na sto procent jist, že bych neměl panděro, nebyl líný a uživil se jinak. Reálně. 

 

Těšil jsem se, že Google ráno nepojede. Těšil jsem se, že už nikdy nepojede. Těšil jsem se, že se tehle zmršený svět zhroutí, virtuální peníze budou pohřbeny na mrtvých hardiscích a nastane peklo A pak by se život vrátil do reálu. Strašně bych se chtěl považovat za zpátečníka, kterému nové časy nevoní, jenže mi voní a moc, plavu v nich jako ryba ve vodě. Ale tak nějak cítím, že by po tom pekle bylo všem lépe. 

Komentáře