Červnové sluníčko začínalo pálit jako čert, ale pláže a městečka ještě nebyly nesnesitelně rozpálené. Příště bych asi vyrazil o týden později, kdy už mají Řekové vše připravené na sezónu, podobně je nutné počítat s tím, že v druhé polovině září už je také lecos zavřené.
Už při večerním odletu jsme si stanovili jediné pravidlo. Absolutní detox od práce, slovo IQOS jsme nahradili výrazem "ty víš co" a odpojili se od všech sociálních skupin. Mě to zase neudělalo takový problém, abych měl totiž detox dokonalý, hned druhý den jsem pro jistotu hodil mobil do jezera Kournas, kam jsme se vydali na první fakultativní výlet po okolí.
Tříhodinový let jsem překonal snadno, tablet nabušený filmy pomohl i s následnou dvouhodinovou přepravou k hotelu, která ve dvě ráno zrovna nepotěší. Hotel Mari Beach stojící přímo na pláži se skládá z rekonstruované hlavní budovy s krásnými pokoji a okolních bungalovů, z nichž jsme jeden vyfasovali. Z internetu jsem věděl, že za moc nestojí, ale po otevření dveří jsme dostali lehký šok.
Šlo spíš o smradlavou ubytovnu, protože se tu evidentně větralo naposledy minulou sezónu a vybavení vypadalo nakoupené před padesáti lety. Takže jsem vzal hned ráno útokem recepci a za čokoládu majitelce pro nás vyhádal vymazlené apartmány v hlavní budově, mezi kterými jsme pobíhali jak blázni po střeše, když jsme se chtěli navštívit na balkonech.
Šlo o poslední mráček nad dovolenou. Mimo těch reálných, protože sem tam bylo ještě chladno a v polovině pobytu to vypadalo na padající trakaře, které ale naštěstí nespadly. K hotelu přiléhal krásný bazén s barem, ve kterém jsme už po pár dnech dostali všechny míchané nápoje za jedno euro, abychom přestali plundrovat hotelovou zásobu ginu, který došel už v polovině našeho pobytu.
Na týden pronajatý stařičký džíp jsme ani jeden den nenechali zahálet, cesty jsou na Krétě pohodlné a zrekonstruované, Řekové jezdí ve svých, často lepenkou slepených, malých vozech svižně, ale ne nebezpečně, nedělají si hlavu s blinkry a nerozhází je žádný cizinec v označených pronajatých vozech, kterých je plný ostrov. Nejlevnější auta zapůjčíte už od 150 EUR na týden.
Navštívili jsme nedaleké malebné městečko Georgopolis s mnoha tavernami, obchody, bankami a autopůjčovnami. Nádherný je přístav Rethymno, kde zahájil Míša své každodenní šílené narcistické streamy na Facebook a vyrazili samozřejmě do hlavního města Heraklionu, což se ukázalo jako téměř ztracený den mezi rozpálenými kamennými troskami královského paláce, který podle nás nestál za vidění. Naštěstí je nedaleko města také úžasné mořské akvárium Cretaquarium, které patří k nejkrásnějším v Evropě a je úplně jiné, než byste čekali.
Během první návštěvy jsme se nechali přesvědčit k záměně plánovaného výletu na jižní pláže za návštěvu Chánie, čehož jsme následně docela litovali. Chánia je sice krásná a nejstarší dochované kamenné doky na světě stojí za vidění, ale jako v každém městě je tu vedro k padnutí.
Při zářijové dovolené jsme se více věnovali plážím. Naprosto pohádkový kout jako z Karibiku je pláž Elafonissi s růžovým pískem a tyrkysovou vodou. Vede sem časově náročná cesta horskými průsmyky s ohromujícími výhledy, ale když konečně dorazíte na místo, brodíte se v zátoce s 20 cm hlubokou horkou vodou mezi rybičkami.
Jiný den jsme vyrazili na Balos. posledních 6 km silnice je prašný šílený tankodrom po hraně skály, u které parkuje desítky aut. Skutečný šok ale člověka čeká na konci. Parkoviště je položené na skále, na pláž se dá dostat jen po kilometrové úzké pěší cestičce s obrovskými schody. Dolů to ještě tak nějak jde, ale nahoru je to horolezecký výstup v padesátistupňovém vedru. A na místní oslí taxi radši zapomeňte, oslíci chodí jen na malém úseku a unesou člověka jen do 70 kil.
Balos je v mnoha materiálech doporučovaný jako nejkrásnější pláž, s tím ani jeden z nás nesouhlasí, zdaleka není tak krásná jako Elafonissi a ve spojení s výšlapem ji už více nepotřebujeme vidět.