Článek poprvé vyšel v roce 2015 a obnovuje se znovu a znovu, protože není mnoho měsíců, kdy by pseudoprezident nenapáchal nějaké veřejné škody. S prezidentem nyní opravdu musíme počítat na každém kroku. Bohužel tak, že se za něj polovina národa propadá hanbou. 

To si tak po ránu dáváte kávu, když vás ten "rapl domácí" začne přemlouvat, abyste vyrazili do Itálie. A kamže? No přece do Bibione, a rovnou k tomu přidat Benátky. No mě nikdo dlouho přemlouvat nemusí :-)

Víte jak to chodí, když se na něco příliš těšíte, má to malou šanci uspokojit. Na Mavericka jsem se těšil tak, jako na žádný film za deset let. A on mě v tom nenechal, je tak snový, že má na ČSFD 90%. 

Dnes jsem poprvé vyzkoušel doručení potravin do 15 minut. A jsem z toho tak v šoku, že se o to musím podělit, ačkoli to bude znít jak reklamní článek. Ale jsem toho názoru, že dobré věci se mají chválit. 

Kdybychom hledali národ, který doslova svádí k povídání a mluvení, na prvních místech by byli určitě Španělé. V ulicích Barcelony a Madridu se snadno navazují nové kontakty.

Desátý, dvacátý, nebo ani nevím kolikátý pokus sestavit informační web na nové téma mi opět otočil život. Dost bylo povalování na gaučíku, rok 2018 se do mého životopisu definitivně zapsal zářivou tužkou. 

Článek poprvé vyšel v roce 2015 a obnovuje se znovu a znovu, protože není mnoho měsíců, kdy by pseudoprezident nenapáchal nějaké veřejné škody. S prezidentem nyní opravdu musíme počítat na každém kroku. Bohužel tak, že se za něj polovina národa propadá hanbou. 

Právě tyhle volby jsou ty historické, říkají nám pokaždé politici. A některé opravdu jsou. Obzvlášť, když jsme se jedním tahem zbavili komunistů, socanů i Babiše. Vyhrála ODS. A to mě děsí, protože jsem nezapomněl. 

Dnes jsem si přečetl příspěvek na Facebooku od Martina Jaroše, jenž mi připadá, jako bych ho napsal já sám. S dovolením ho přebírám bez úprav a pod každičkou větu se podepisuji.

Tak jsem si konečně vyzkoušel krátkou dovolenou v obytňáku. Míšu cestování v mini obýváku a ložnici dohromady moc nevzalo, ale já jsem nadšený. Jen teď sehnat parťáka, kterého to taky bude bavit.  

To si tak po ránu dáváte kávu, když vás ten "rapl domácí" začne přemlouvat, abyste vyrazili do Itálie. A kamže? No přece do Bibione, a rovnou k tomu přidat Benátky. No mě nikdo dlouho přemlouvat nemusí :-)

Covid šel trochu do háje, tak jsme se vydali za životem. Na střeše obchoďáku na Pankráci jsou medůzy kam se podíváš. Kdyby tam nebylo tisíc rozeřvaných harantů, nejspíš to bude super relax. 

Ani nepamatuju, kdy jsem měl s babčou tak hezký den. Byla milá a neremcala, objezdili jsme půlku světa po doktorech, nákupech a poštách. Nakonec jsme se usnesli, že spácháme šunkofleky, které jsme ani jeden v tomhle století nedělali. Chcete ochutnat? Zastavte se! Ale jen dnes. 

Druhým Matkalovým rychlým pohledem na food blogu je indonéské Fusion bistro s perfektní pověstí na internetu. Dorazili jsme sem na skok a nelitovali. Útulné prostředí, smíchané z české i asijské tradice, působí trochu alternativně a neuvěřitelně domáckým dojmem. 

Úplně prvním zastavením v nové rubrice Matkalův Food Blog je žižkovská restaurace Bibimbab Korea. Přijali jsme pozvánku od kámošky Vandy a jako vždy, co ona doporučí, zaslouží si nejvyšší hodnocení. Pokud korejské jídlo neznáte, věřte, že nejde o žádné nudle od vietnamců. 

Tygří koťata v ZOO Praha jsou fenomenálním úspěchem. Bulan a Wanita jsou moji hrdinové pro letošní rok! Každý den se slzičkou v oku obdivuju nejkrásnějšího tygra na světě, který je kriticky ohrožený a bezmezně obdivuji naší ČESKOU ZOO, která je jako teprve drujá v Evropě dokázala odchovat. 

Jízda metrem rozhodně nepatří mezi moje oblíbené kratochvíle. Ale protože bydlíme přímo nad stanicí, poslední roky se jí občas nevyhnu. Posadit se na místo řidiče je o mnoho větší zábava, která každého kluka musí potěšit. 

Babička drancovala skříně a chystala se vyhazovat staré poklady. Fotky se mi povalují v počítači, není je kam zařadit a sem se dokonale hodí. Pěkně si je nahraju, abych nezapomněl. 

Víte jak to chodí, když se na něco příliš těšíte, má to malou šanci uspokojit. Na Mavericka jsem se těšil tak, jako na žádný film za deset let. A on mě v tom nenechal, je tak snový, že má na ČSFD 90%. 

Poslední díl trilogie o Spidermanovi s Tomískem Hollandem patřil mezi moje čtyři nejočekávanější covidové pecky. Narozdíl od Matrixu mě ale nezklamal, ba právě naopak, zíral jsem na něj s otevřenou pusou. 

A je to tu zase. Další pokus o ztvárnění mého milovaného Arrakisu, rodu Atreidů a nenáviděných Harkonenů. Všechny předchozí pokusy jsem vyhodnotil jako zoufalé a strašné. Ale nakonec to snad vyšlo. Duně 2021 se nedá moc vytknout, se složitým románovým dějem se vyrovnala jako to šlo.

Nikdy mě to neomrzí, jen dvě minuty z filmu Pošli to dál a hned vím, jak chci, aby vypadal svět. A vždycky se tím budu řídit, i když jsem se stejně jako Trevor už mnohokrát spálil.

Když se rozbije letadlo, je to problém. Když se rozbije Airbus A380, je to velký problém. Více než 500 lidí je naštvaných, nedoletí do cíle včas, zlobí se na výrobce i na aerolinky. Sedí hodiny odbaveni, bez možnosti útěku. Pokud čekají v noci, jako ti, o nichž je tento příběh, jsou navíc unavení, ospalí a už se vidí doma, v teplé posteli, s horkým šálkem kávy nebo čaje.

Cestování po Thajsku bylo tou nejzajímavější částí útěku z domova. A nejlepší je začít největším zážitkem v životě, dvoudenním výletem na most přes řeku Kwai, mazlením s tygřaty v Tygřím chrámu a jízdou džunglí na slonech.