Life is life od rakouské skupiny Opus je jednou z legendárních odrhovaček, která nemohla minout nikoho, kdo prožil mládí na sklonku socialismu. Hned na začátku obsahuje větu, o níž je většina Čechů přesvědčena, že je v jejich mateřštině. Ale není.
Ve světě naprosto neznámá kapela Opus prorazila na podzim 1984 s jediným svým hitem, za deset let před ním a nikdy po něm už úspěch neměla. Life is life se udržela v hitparádách přes dva měsíce a dočkala se mnoha přepracování, roztancovala i Diega Maradonu na hřišti do jeho pověstného tanečku.
Nejhranější je však záznam z koncertu v září 1984, kde bubeník Günter Grasmuck zakřičel do startujícího refrénu pověstnou větu Holky běžte dál, jak jsme si ji všichni Češi vysnili a vytvořili okolo ní legendu o jeho českých předcích.
Klidně jsem si žil svou pohádku až do svých čtyřiceti let, nijak zvlášť nepřemýšlející o významu věty, kterou mnozí považovali za vzkaz do socialistického bloku ze svobodné evropy. Říkal jsem si, že na koncertě se asi holky dost tlačily na pódium a zpěvák je prostě odháněl.
A protože každá pohádka někdy končí, pustil jsem si pořad HitStory na Streamu a nechal si zase zbořit jeden dětský mýt. Gunter totiž o Češích neměl ani ponětí a křičel pěkně po anglicku All together now, tedy vyzýval diváky, aby se všichni přidali.
Ti z vás, kdo to po celá léta ví, nechť po mě hodí pěkně velkým kamenem a vy ostatní jste na tom asi právě jako já, právě jsem vám zbořil jednu děstkou pohádku.