Jsou dny, které se zdají být každodenními a přesto jsou vyjímečné svými detaily a zapisují se do dějin. Takové dny si zaslouží být zaznamenány, aby je pokolení budoucí nezapomněla.
Dnes je takový nenápadný významný den a já si ho musím poznamenat. Ne, že by vás měl zajímat, ale mě rozhodně. Je to den, kdy se v temné předsíni rozezněla cover verze Halejuja. Melodie vábná si hrála tiše, nikoho nerušila, leč pohybovala se. Chodila si po předsíni, zakopla o koupelnu, aby se zarazila o zárubně nejzazšího koutu bytu.
Vydal jsem se tiše, po špičkách, po jejích stopách, abych ji nevyplašil. Tušil jsem, že když cestuje, mohla by zmizet stejně, jako unikátnost okamžiku, který ji spustil. A našel jsem ji opřenou o futra. Tedy ne melodii, ale babičku. Tiše zírala na nejmodernější zázrak století, smarphone. S brýlemi na špičce nosu připomínala nejchytřejšího z trpaslíků, Profu. Oběma ručičkama držela malý chytrý mobil jako veverka s oříškem a s lehkým úsměvem na tváři vychutnávala VIDEO na displeji.
Babička má chytrý mobil už několik měsíců. Jistě chápete, že je to podle ní jen krám, co se nechce nabíjet, každou chvíli si vyžaduje pozornost nějakými hláškami a vůbec je otravný.
Vzala ho tedy na milost. Poctivě ho denně strčí do dobíječky. A pak to přišlo. Den, kdy si babička otevřela Prásk.cz a z něj si pustila veřejně první video.
A ty, Microsofte, Google a Apple se snaž, babička si totiž to video, co se jí líbí, chce uložit jedním kliknutím. Je to přeci snad smartphone, ne?