Můj miláček, moje spojení na mládí, a až dnes mi došlo, že i kontakt na mámu. Blonďatá, prťatá dračice, Bonie Taylor, je pryč. Sledoval jsem to ve zprávách, po náhlé nemoci ji probudili z umělého spánku a vypadalo to, že v 75 letech se přece neodchází. Jenže jo, a nejen ona.
Vlastně o tom asi nechci psát víc. Jen přikládám video, pro sebe, pro vás. A vzpomínku. Nejen na ní. A přiznám i ty nečekané slzy, nad všemi, kteří nemají odcházet před osmdesátkou, protože jsem si už myslel, že dneska už to tak přece nemusí být. Ale život ukazuje, že je to jinak.
Já už jsem to oplakal Mařenku, to byl můj idol, na posledních videích už to snad ani nebyla ona a přesto lidé tleskali, Bonnie také tleskali do posledního dne. I já tleskám . .