Můj miláček, můj kontakt na mládí, a až dnes mi došlo, že i kontakt na mámu. Blonďatá, prťatá dračice, Bonie Taylor, je pryč. Sledoval jsem to ve zprávách, po náhlé nemoci ji probudili z umělého spánku a vypadalo to, že v 75 letech se přece neodchází. Jenže jo, a nejen ona.
Vlastně o tom asi nechci psát víc. Jen přikládám video, pro sebe, pro vás. A vzpomínku. Nejen na ní. A přiznám i ty nečekané slzy, nad všemi, kteří nemají odcházet před osmdesátkou, protože jsem si už myslel, že dneska už to tak přece nemusí být. Ale je to jinak. Koukám se na vrchol kariéry na videu.