A zase film, na který jsem se těšil jako malé dítě, za nějž jsem nelenil utratit peníze za lístek do kina. Zklamání nepřišlo, i když hurónské ovace kritiků i diváků tolik nesdílím.
První díl Duny jsem označil za spektakulární a za tím si stojím, můžete si o tom přečíst. Byl jsem prostě nadšený, nedoufal jsem, že bych se dočkal po všech těch filmových přešlapech tak krásného zpracování. A dva a půl ročku jsme si, po odložené premiéře, počkali na druhý díl. Monstréznější, ozvučenější a ještě spektakulárnější.
Duna je ohromující, ale..
Dal jsem si den, než jsem se pustil do psaní dojmů. Tak nějak se ve mě totiž dojmy prolínají. Druhá Duna je prostě boží. Tři hodiny zážitků, ohromující Zimmermanovy hudby (která bez nadsázky dělá půl dojmu), velkých výbuchů, zajímavé kamery a úžasného Timothéye, mě přikovalo k tvrdé sedačce kina Aero, kam jsem zaskočil na první projekci, než se vydám do předraženého Imaxu.
Jenže..
Rozhodně nejsem tak 100% nekriticky odvázaný, jako někteří okouzlení fanoušci. I já Dunu miluju od dětství a je fakt, že jsem ji nečetl už 30 let a vzpomínky značně vybledly.
Já si to prostě dost neužil. Chtěl jsem víc, o moc víc. Arrakisu, pomsty, vítězství.
Tuhle Dunu musíte milovat
Z filmu jsem nadšený. I přes všechno, co jsem napsal, jsem nadšený. Do IMAXu rozhodně půjdu, je to přesně ten film, o kterých jsem si řekl, že a ně stojí výjimečně utratit vyděračské peníze multiplexů, které jinak podporovat nemíním. Už se mluví o třetím pokračování. Běžte taky, stojí to za to už jen pro ten zvuk, který si nikdy doma tak neužijete.