Poslední díl trilogie o Spidermanovi s Tomískem Hollandem patřil mezi moje čtyři nejočekávanější covidové pecky. Narozdíl od Matrixu mě ale nezklamal, ba právě naopak, zíral jsem na něj s otevřenou pusou.
Od začátku Covidu bylo mnoho očekávaných snímků několikrát odloženo. Já měl mezi nimi čtyři želízka. V době psaní tohoto článku mám tři za sebou a nejvíc očekávané mě ještě čeká.
- Matrix 4 - Hrůzná očekávání se nenaplnila, ale film nestál za komentář a ani za zapamatování.
- Top Gun - Maverick - trajlery slibovaly hodně, dva roky odkladů napínaly na skřipec, ale nakonec to dopadlo ohromně.
- Duna, díl první - překvapení, u kterého jsem ani nedoufal, že vyjde, si zasloužilo vlastní příspěvek
- Spider-man - Bez domova
Spider-man - Bez domova
Miluju dojímání u filmů a jsem za to doma také dostatečně dehonestován. Od nového Spidermana jsem očekával dobrou zábavu, ale nestál mi za návštěvu kina, jelikož jsem se zařekl, že naprosto nesmyslné částky za vstupné budu akceptovat jen u přelomových snímků.
Takže jsem si dal dobrý pozor na spojlery a počkal si na domácí sledováníčko, nic netušíc, co se bude dít a natěšený na milovaného Tomíska i skvělého Benedicta v roli Doctora Strange, který ale podle očekávání jen sekundoval.
Počáteční zjevení starých záporných Marvel hrdinů, z nichž jsem si většinu ani nepamatoval, bylo milé, ale když se na obrazovce zjevili oba staří Spidermani Tobey Maguire a především další milovaný Andrew Garfield a začali spolupracovat s nejnovějším, začal jsem se cítit rozněžněle, bylo to jako splněný sen.
Konec Hollanda v nejlepším Marvelu všech dob?
A bál jsem se do poslední minuty, kdy vše vypadalo na konečné finále, ale ve které se naštěstí po srdcervoucím závěru Peter znovu oblékl do svého prvního tradičního kostýmu a začal létat městem. Utřel jsem slzy z tváří a jen nerad po pro mě nejlepší Marvelovce všech dob přetáčel na konec titulků.