Nevím, jak se to stalo, ale původní Blade Runner, starý 35 let, mě naprosto minul. K doplnění mezery mě donutily až pozitivní recenze jeho pokračování s přídomkem 2049, tedy 30 let poté. Co bylo v kultovním snímku vykresleno surově až na dřeň, podává novinka ve stejně temném světle jemněji a citlivěji, ponechává diváka, aby si domyslel a domaloval pěkně sám.
Nechci příliš spojlerovat vás ani sám sebe, protože otázek k přemýšlení zůstalo více než poprvé a ještě jsem si ani nepřečetl ohlasy pseudoodborníků na ČSFD, což zásadně činím až po shlédnutí snímku, protože se jen málokdy shodují s mým vnímáním a nemíním se nechat otrávit už předem.
K pomilování okouzlující policejní důstojník (Ryan Gosling) likvidující pozůstatky nekontrolovaně se citově rozvíjejících replikantů (čti lidských robotů) z prvního dílu, ač je sám robotem nové generace, se nepokusí zodpovědět nic. Což je režiséru Denisovi Villeneuvemu ke cti, provede vás příběhem hlavního hrdiny, jenž má svých starostí s tématem až dost a nechá vás samotné v úvahách, kam až sahá hranice humanity a obrany lidského pokolení. A zatímco Terminátor nebo Matrix nikoho nenechal na pochybách, že robota nesmíme připustit jako další evoluční krok lidstva, Blade Runner jim nepokrytě straní a nutí vás připustit, že by to zase tak špatné být nemuselo.
Mimo fantaskního tématu, jemuž do reality naštěstí doufejme ještě hodně let chybí, zaujme monstrózní produkce. Široké záběry zdecimovaného světa střídají perfektně propracované detaily lidí/robotů, létajících aut s nepostradatelným product placementem tentokrát Peugeotu nebo obřích virtuálních holografických uličních reklam Coca-Coly, Sony nebo Atari.
Kdo se těšil na hlavního hrdinu prvního dílu Harisona Forda, bude napjatý až do samotného závěru a následně zklamaný jak málo prostoru dostal a především tím, jak strašidelně Indiana Jones zestárnul. Vedle přesvědčivého Goslingova výkonu excelovala především hlavní záporačka Sylvia Hoeks, která naprosto zastínila policejní ředitelku Robin Wright a dost možná i všechny ostatní.
Jsem rád, že jsem po delší době vyrazil do kina, vidět Blade Runnera 2049 doma znamená přijít o velkolepé vyznění práce filmařů i trikařů a také o brutálně temný a možná až ohlušující hudební doprovod od Hanse Zimmera. Vám doporučuji totéž, vyjímečně nepůjde o vyhozené peníze za lístky, ale doporučuji dobře polstrovanou sedačku a pít jen s mírou, čeká vás dvě hodiny a čtyřicet minut sezení, během kterého se vám nebude chtít odejít na záchod.