Porouchaná A380 šokuje
Sedíte na gate a sledujete špičku obrovského letadla za sklem před vámi. Výdobytek Airbusu je úchvatný a patří mezi vlajkové lidi Emirates. Cestovat v něm je jako vznášet se v oblacích v nehybném paneláku. Těšíte se na odlet.
Kolem prochází posádka, naleštěné boty a běloskvoucí uniformy, je to dlouhý průvod. Zvuk koleček unifikovaných příručních zavazadel vydává zvláštní bzukot. Zmizí v útrobách létajícího monstra. Uběhnou minuty a motory se roztáčejí. Nejdříve levý, následován pravým, strhující podívaná. Roztáčí se druhý levý a . . nic. Druhý pravý se netočí. V hale to zašumí.
Něco tak velkého se přeci snad ani nemůže porouchat? Ale může! Motory shasínají. Uprostřed noci sedí šokovaní cestující v hale, jen pár metrů před nimi se stává obrovské letadlo nemohoucí stejně jako oni. Najednou amplion dlouhé čekání odloženého letu ukončí.
Canceled, nese se ztichlou halou.
Ani pro tak velké aerolinky, jakými jsou Emirates, není zřejmě takové situace obvyklá. Obsluha gate se téměř bezmocně potýkají s dotazy zoufalých cestujících. Dlouhé desítky minut se zdá, že na takovou situaci nebyl připraven nikdo. Děti pláčou, lidé začínají být nepříjemní, dotazy jsou stále hlasitější, remcání se ozývá ze všech stran.
Ale přeci jen se něco děje, zatímco se zdá, že nikdo neví co dělat, neviditelná ruka vedení Emirates pečlivě pracuje na nápravě. A když něco napravuje Emirates, bere to od základu. Početná posádka za doprovodu zvuku bzučících koleček kufříků opouští palubu. Poslední kapitán. Usmívá se, je letitý a jeho z míry hned tak něco nevyvede.
Najednou jdou věci jako na drátku, pasy mizí v sejfech imigračních úředníků, cestující jsou jako husy poháněni bez velkého vysvětlování do autobusů. A jede se. Nikdo neví kam, co nás vlastně čeká. Všichni ale tušíme, že se nám pobyt prodlouží, další A380 odlétá až zítra ve stejný čas.
Rozbité letadlo? Dovolená na naše náklady
Emirates nemá rádo rozlobené zákazníky a tak přijíždíme k hotelu, který má rozlobené obličeje alespoň trochu odškodnit. Obrovské mramorové sloupy, vodopády u vchodu, tiše hrající Mozartova hudba v recepci. Jen málo hotelů může uspokojit nárazově tak vysokou poptávku, jen málo hotelů má volných stovky pokojů. Tenhle má více než dvacet pater, na každém destíky luxusních apartmánů.
Stovky zákazníků jsou odbavení rychlostí, za jakou by se nemuselo stydět žádné letiště. Každý dostává pokoj. Pokoj snů. Obrovská plasmová televize soupeří s celostěnnou výlohou a výhledem ze čtrnáctého patra na Banqkog. Sametově hebké letiště je vystláno stejně hebkými polštáři.
A koupelna? Je za sklem. Skleněná stěna umožňuje vidět dovnitř i ven, jak si kdo přeje. Všude mramor. Po dlouhých měsících velká vana s horkou vodou. Kříšťálově skleněný sprchový kout a obrovské osušky, zasloužící si jen jediné, tiše je sbalit jako prezent do kufru. Ale kufry nemáme.
Už je ráno, vyšlo slunce, jen nesmělé, v posledních dnech nad Thajskem řádí ledová vlna, nutící obyvatele v sedmnácti stupních nosit prošívané bundy. Paprsky ozařují smetanovou koupelnu, americkou lampu nad psacím stolem s ředitelsky nadýchaným křeslem i mahagonové obložení celého pokoje. Nikomu se nechce jít spát, snad jen dětem je ta krása ukradená.
Mnoho cestujících jde na královskou snídani. Křupavá slaninka může směle soupeřit s kteroukoli americkou pochoutkou, voňavý salát Tom Yang připomíná, že horká káva a kakao se nepodává v Londýně, ale na dalekém východě. Všichni se po hodinových útrapách najedli k prasknutí, otrávené výrazy byly vystřídány úsměvy. A to nás čeká ještě oběd, jistě stejně bohatý, po evropsku podávaný v salonku s hlubokými pohodlnými křesly, ale s typickými thajskými širokými úsměvy.
Je to průšvih, když něco nefunguje. Ale záleží na tom, jak se k tomu kdo postaví. A Emirates ví jak na to. Nebudu se rouhat, snad už se nikdy žádné letadlo neporouchá, ale kdyby, snad to bude znovu s Emirates.
Tohle stálo za to prožít.
A příběh měl pokračování. Odlet proběhl podle plánu následující den. Přistání v Dubaji bylo příjemné. Pro mnoho cestujícíh však chyběly spoje do koncových destinací. Dostali jsme jednodenní víza, další hotel a další dovolenou. Spát jsme však nechtěli a tak jsme se rychle skamarádili a vydali hromadně objevovat Dubaj. Ale o tom až v jiném článku.