Cesta z letiště autobusem
Cesta z Bangkoku byla strastiplná. Na autobusové nádraží jsme se vydali taxíkem. Řidič byl skvěle pošahaný. Bavil se vlastními vtipy a vůbec nejvíc ho rozesmálo, když jsme mu nabídli za cestu na Pathayu 1000 Báthů, asi 650Kč. Sám navrhoval 1200, což už samo o sobě byla skvělá nabídka.
Přepočítával nabídku shora dolů, smlouval, až skončil na 1050. Poučeni kamarády i průvodci na webu jsme vytrvale nabízeli tisíc, až jsme skončili na 1025. Nakonec vycouval. Omlouval se, vysvětlil systém financování taxislužby a nabídl jindy cestu i za 800, ale mimo špičku, po ránu. Pro dokreslení, Báth je aktuálně asi 65haléřů, veškeré ceny v Thajsku se tedy téměř dělí dvěma.
Ještě jsme netušili, že jsme měli nabídku přijmout. Po příjezdu na nádraží jsme nakoupili jízdenky po 90 Báthech a nastoupili do busu. Mercedes pamatoval snad ještě předchozího krále, jenž je nejdéle vládnoucím monarchou na planetě, ale zdál se pojízdný. Na poslední chvíli zavolal kolega Petr. "Rychle vystupte, jistě jste ve špatném autobuse, kterým jsem sám jel snad pět hodin!"
Jenže jsme nevystoupili. Chyba. Bus stavěl doslova na každém rohu. Systém dopravy je všude v teplých krajích stejný, řidič a jeden průvodčí, nebo spíše nahaněč, na každém možném místě shání cestující a kasíruje je. Courák, jak jsem autobusu během několika minut přezdíval, byl ochotný zastavit i uprostřed silnice, jen aby nabral cestující. Vyráželi jsme prázdným busem, v cíli už byl tak přeplněný, že cestující i stáli. Cesta trvala opravdu přes čtyři hodiny, téměř stejnou dobu, jakou jsme letěli z Dubaje letadlem. Hrůza.
Uvítání v přímořské Pathaya
Pattaya je krásná, ve stylu západních přímořských měst je posetá neony, na každém rohu stejně jako v Bangkoku malé stánečky s nepřeberným množstvím jídla, moře lemující celé město od západu je modré, i když v prosinci lehce zakalené. Lidé se tu přepravují místo autobusy přepravují pickupy s otevřenou korbou a střížkou. Najednou se vejde i dvacet lidí. Jezdí si zdánlivě bezcílně sem a tam po městě, stačí mávnout, zaplatit 10Bth a jede se až do města. Dodávky jsou víceúčelové, slouží jako pojízdné prodejny i náklaďáky.
Ubytování na Pattáye je mi záhadou, vedle sebe jsou apartmány srovnatelné kvality od 2500 do 15 tisíc Báthů za měsíc. I tak jde pro evropana o přijatelné ceny. Ubytovali jsme se v apartmánu, který pro nás připravili místní obchodní partneři. Cena neskutečná, provedení lehce spartánské, leč každý máme svoje letiště a nechybí koupelna. To vše za 3500Báthů na měsíc, neuvěřitelné.
Po krátké večeři nás vytáhl jeden z našich přátel do města za bábenkami, tedy místními děvčaty. Pokud je Bankongok město lásky, Pataya je daleko před ním. Uličky lásky jsou tu na každém rohu. Go Go bary přeplněné krásnými dívkami, které se jako dívky narodily a nabízely všechno, co jim Budha nadělil. Je tu také mnoho těch, které se jako dívky nenarodily. Mnoho kluků si tu nechává přidělat to, co návštěvníci chtějí nejvíce a který má dost peněz, nechá si ušmiknout to co překáží. Problémem je, že jsou to tu nejhezčí kousky a rozeznat je chce opravdu extra cvičené oko.
Nakonec tu byli i velcí odborníci, kteří se ulicí nesli jako pávi v doprovodu sličné "slečny", se kterou následně také skončili v posteli. A jsou tak perfektní, že mnozí z nich to neví dodnes.
Večer jsme táhli po podnicích různých druhů a pozdě v noci zakotvili v nočním podniku, kde dívky tancovaly po stolech jen spoře oděné v tangách a mini trouhelníčkách na nesmělých thajských prsou. Rozměněné bankovky se stěhovaly z peněženek návštěvníků za krajkové prádlo.
Objevila se SIM. Jako jediná dokázala tančit na hudbu a nejen se pohupovat, jako jediná prodávala svou, už ne dívčí, krásu. Jako jediná mě obrala o všechny peníze. Seděla mi na klíně celý večer, popíjela speciální ladies drinky, naplněné spíše vodou než whisky. Byla to nejkrásnější bytost, jakou jsem zatím v Thajsku zahlédl, překrásné havraní vlasy rozpuštěné do pasu, malá prsa jen do ruky a dole malý Swarovsky kamínek.
Luxus.