První díl Duny jsem označil za spektakulární a za tím si stojím, můžete si o tom přečíst. Byl jsem prostě nadšený, nedoufal jsem, že bych se dočkal po všech těch filmových přešlapech tak krásného zpracování. A dva a půl ročku jsme si, po odložené premiéře, počkali na druhý díl. Monstréznější, ozvučenější a ještě spektakulárnější.
Duna je ohromující, ale..
Dal jsem si den, než jsem se pustil do psaní dojmů. Tak nějak se ve mě totiž dojmy prolínají. Druhá Duna je prostě boží. Tři hodiny zážitků, ohromující Zimmermanovy hudby (která bez nadsázky dělá půl dojmu), velkých výbuchů, zajímavé kamery a úžasného Timothéye, mě přikovalo k tvrdé sedačce kina Aero, kam jsem zaskočil na první projekci, než se vydám do předraženého Imaxu. A ani náhodou jsem neodešel zklamaný.
Jenže..
Rozhodně nejsem tak 100% nekriticky odvázaný, jako někteří okouzlení fanoušci. I já Dunu miluju od dětství a je fakt, že jsem ji nečetl už 30 let a vzpomínky značně vybledly. Ať bledé či ne, nějaké zůstaly a to, jak se s nimi Villeneuve vypořádal, mě 100% neuspokojilo.
Ne, že bych čekal perfektní odraz knihy na plátně, dokonce jsem byl připravený na zkratky, kterých se prostě musel dopustit, ale vzít konec knihy takovým fofrem, že ji divák znalý nebo neznalý ani nemůže stihnout pobrat, ve mě prostě nechalo dojem, že přes veškerou perfektně odvedenou práci, si kniha zasloužila rozložit do tří a ne dvou dílů.
Já si to prostě dost neužil. Chtěl jsem víc, o moc víc. Arrakisu, pomsty, vítězství.
Prostě jsem si to dost neužil. Chtěl jsem víc, o moc víc, mého Arakisového světa. Chtěl jsem o moc delší drtivou porážku Harkonnenů a rozhodně tvrději porazit Sardakaury, než jen větou: Pobijte je a Imperátora uvězněte. Pět hodin jsem čekal na pomstu a tak pak přišla v pěti minutách, skoro nevyslovená, neprožitá.
A pak ta Zendaya
Chani v mých vzpomínkách zmizela. Prostě proto, že v knize nebyla hlavní postavou, byla to žena poplatná konci šedesátých let a ne šílená amazonka. Do záhlaví jsem vybral úmyslně fotku smějícího se Paula, který se toho sice moc nenasmál ani v knize, ani filmu, ale chci si ho tak pamatovat, a stejně úmyslně Zendayu, k níž tenhle výraz přesně patří a jenž jediný ve mě z její postavy zůstává. Nafoukaná kráva, použil bych i ostřejší výraz, ale už by to bylo moc.
Tuhle Dunu musíte milovat
Z filmu jsem nadšený. I přes všechno, co jsem napsal, jsem nadšený. Do IMAXu rozhodně půjdu, je to přesně ten film, o kterých jsem si řekl, že a ně stojí výjimečně utratit vyděračské peníze multiplexů, které jinak podporovat nemíním. Už se mluví o třetím pokračování, které principielně nemůže být tak dobré, protože ani knihy nebyly, ale přesto se na něj zase budu těšit. Běžte taky, stojí to za to už jen pro ten zvuk, který si nikdy doma tak neužijete.