Hrubost kam se podíváš
Začalo to v televizi, nejdřív v komerční a pak i ve veřejnoprávní. Samé hovno, prdel sračka. A už tehdy jsem prskal a začal se ptát, proč se přechytralá a zbytečná Rada pro rozhl. a televizní vysílání zabývá fňukáním Babiše a ne trochou slušnosti. Když už se musí k hrubosti snížit i satirický pořad Trpaslík na České televizi, jenž nám chce něco sdělit a vůbec se nepotřebuje podbízet, je mi divně.
Loni jsem navštívil divadlo Na Palmovce a nevěřil svým uším v představení Tlustý prase. Měl mě varovat už název, ale nedal jsem si říct a první třetinu opravdu shlédnul. Počet vulgarismů v téhle pseudohře bez hlubšího smyslu, za účasti rádoby mladých talenovaných herců, mě vysloveně šokoval. Patřím mezi lidi, co se klidně uprostřed zvednou a jdou na panáka, než se ostatní dokoukají. A tak jsem šel, co jiného dělat, není si kam stěžovat.
Politik, vzor prasíctví
Babišovo vyjadřování mě nepřekvapuje. Ubožák, co mu jeho domov, ve kterém chce vládnout, nestojí za to, aby se naučil jeho řeč a okrádá mimo státu, živnostníků i malé rolníky, mě těžko může zaskočit nějakým výrazem. I když označit novináře za zkorumpovanou pakáž už překvapením zavánělo. Ale proč se rozčilovat, když jsme si zvolili prezidenta, který se nerozpakuje do veřejného prostoru chrlit jednu hrubost za druhou, za které bych já své dítě asi fláknul přes celou hubu.
K tomuhle článku mě ale dohnal až premiér Sobotka. Vzor slušnosti, který se za celá léta nenechal nachytat ani při lhaní, natož kradení a který svou suchopárností připomínal v české politické džungli spíš britské zjevení slušnosti. V premiérském úřadu dorostl do politika, kterého bych snad mohl volit, kdyby bylo proč. Ale protože důvod nevidím a zřejmě ho nevidí ani další voliči, naskočil pan premiér na divokého koníka a rozjel se vztříc peklu. Namísto aby vymyslel volební program, začal mluvit jako kanál (čti kanál Babiš a Zeman). Je to ještě koník nezkušený a tak je zatím jen u "ojebávání státu Babišem", ale bojím se, že protože hovadský národ výskne radostí, práskne bičem a zařehtá do boje za použití tvrdšího kalibru.
Neuděláš nic
Víc psát nechci. Nic nezměním a ještě nejsem tak starý, abych plakal zbytečně. A nebo jsem starý? Opravdu to přijde divné jen mě a opravdu je správné schvalovat takovou devastaci veřejného prostoru jen proto, že je takové vyjadřování běžné mezi lidmi? Jsem naivní, když mám dojem, že by nás měl veřejný prosto kultivovat a ne se podřizovat?
Stojí za přečtení: K čemu je drsné slovo v dnešní politice