Rubriky dostaly nový kabát, pobojoval jsem se šablonou a přiohnul ji tam, kde to grafik nezamýšlel. Trochu to skřípe u pravého okraje, menu je jinde, než mělo být, ale takhle se mi to zrovna letos líbí. Asi se přestěhuju k sobě na server.
Materialismus vystřídal minimalismus
Stejně jako u webů, které právě páchám, držím se minimalismu. Nějak mi prostoupil životem. Drahá auta vystřídal maličký Smart (ne že bych ho neměl už dávno, ale teď v něm i jezdím), oblíbené hodinky zmizely kdesi na cestě mezi Prahou a Mácháčem, zlato na krku podlehlo rozzuřenému bojovníku na cyklistické stezce.
Začalo mi nějak být jedno v čem bydlím, co jím a piju, v čem jsem oblečený. Ne tedy úplně, pořád rozeznám točený salám od stejku, že je Smart poněkud prdítko mi dochází a nechodím v teplákách. Ale váhu všechna ty pozlátka ztratila.
Asi jsem musel hodně ztratit, projít si opětovnou dvouletou lenorou duševní i fyzickou, abych se v tradičním cyklu probral jako Fénix z psychiatrie. Jen si to krátce zapíšu, spíš pro sebe než jiného: Nábřeží padlá katastrofa, Bradavice jakbysmet, Mobildrive v rozkladu úplně stejně, jako vztahy s nejstarším a nejstarší.
Světlo na konci tunelu
Probírání je bolestné, však to dobře už několikrát znám, ale cítím trochu energie, jiskřičku, která doutná a většinou zažehne pochodeň na konci tunelu. Ještě překonám několik očekávaných ran, podle další tradice dorazí i nějaké neočekávané, ale už bude lépe. Nejsem na to sám, což mi při mém sólismu sice moc nepomáhá, ale je to dobrý počinek. Mám trochu pocit, že za pár měsíců tohle budu číst jen jako nabodeníčko starých zlých časů. Než přijdou nové . .