Došlo i na jídlo. Neustále tu existuje poptávka po jídle, nevím proč, ale celá Palmovka je hladová a neuspokojená.
Přišla série různě méně či více stupidních pokusů nabízet domácí hermelín, který jsem ale líný vyrábět, pivních čertíků z lahůdek za rohem, na kterých je tak malý zisk, že se nevyplatí ani ošoupat podrážky nebo utopenců, které mají pouze v Albertu a tam přijdu jednou za rok.
Začal jsem vymýšlet něco originálního, něco, s čím by bylo co nejméně práce a především na to nebyly potřeba nějaké zvláštní ingredience, pokud možno snadno koupitelné za vedlejším rohem u Vietnamců. Nápad padnul na palačinky.
Autorem byl nevědomky kamarád Michal, který nás na horách zahrnul takovým množstvím sladkých i slaných placek, že jsme je vezli i do Prahy.
Nejsem však žádný patlal, co by tu kuchtil palačinky na pánvičce, a tak jsem za jiným rohem (ještě že Palmovka má tolik rohů) objevil u bazárníka luxusní toustovač. Vlastně je to kontaktní gril se třemi druhy nástavců. Gril je dost sexy, žádná východní náhražka, pěkně značkový Tefal to je.
Chvilka dohadování s vyčůraným prodejcem mě přesvědčila, že jsem nebyl vyčůraný v našem bazaru sám a že mám dobré následníky, nicméně na mě si nepřišel. Odcházel jsem s 30% slevou a skleničkami jako bonusem navíc. Co mi však chybělo, byla záruka.
"Jó pane, to my neumíme, takovou záruku. Co by jste chtěl po všech těch slevách?" suše konstatoval vyžírka. Běžně jsem asertivní, spíše i agresivní, nicméně sleva byla zásadní, přístroj vypadal důvěryhodně a tak jsem si ani neřekl o paragon. Zvažoval jsem to, ale řekl jsem si že je nefér vydírat nebohého bazaristu předem ještě před tím, než se věc porouchá.
Nafasoval jsem vachrlatou šňůru s německou koncovkou a to se v celém příběhu ukáže jako klíčové.
Odpoledne a večer se změnilo na experimentální. Celý Obýváček se bavil společnými pokusy o výrobu čehosi, co jsme pojmenovali Waflačinky. Autorství tohoto výrazu se přičítá přítomné skupině účastníků srazu Symbian Fóra.
Marek odjel nakupovat dlouhý seznam ingrediencí, Jarda se posmíval a teta Dana se jala pomoci s výrobou sladkého těsta. V kuchyni zavládla správná kuchařská anarchie, první výsledky se pekly před očima všem na baru.
Vůně z čehosi podobného waflím z toastovače vyrobené z palačinkového těsta se začala po několika hodinách linout barem.
První ochutnávky byly odměněny spokojeným mlaskáním a pochvalným mručením. Prostě Obýváčková idylka. Tu a tam to lehce zaskřípalo, některá waflačinka měla nepřirozenou barvu, jiná zase konzistenci, ale vše bylo poživatelné a doplněné čerstvou slaninou a sýrem. A když se vypatlalo všechno slané těsto, na řadu přišly sladkosti.
Žádná idylka v Obýváčku však netrvá věčně, hned u první sladké palačinky kontrolka toastovače zhasla, přístroj se odmlčel a přestal hřát.
Buďte si však jisti, že jako vždycky v mém životě, tohle není konec příběhu, jako vždy to má peprné pokračování v příštím článku.
TO BE CONTINUED