Bylo nebylo, konec našeho bazaru a můj odchod z Mafry způsobil, že jsem se začal rozhlížet po nějakém dalším šíleném nápadu. A protože podobně pitomý nápad měl i můj kolega Jára, opět jsme se setkali v miniaturním plážovém baru BarBazar na Palmovce.
A jak to tak s Járou chodilo vždycky, pořídil si něco, na co mu chyběly finance. A tak, když jsme se sešli jednou u mříže, na které visel náhle zámek původního majitele, byl jsem bleskem postaven před rozhodnutí, zda dluh uhradit a stát se společníkem podniku, o kterém jsem nevěděl vůbec nic.
Vznik Obýváčku
A protože jsme se nebyli schopni dohodnout na ničem od pracovní doby až po styl podniku, netrvalo dlouho a celý bárek jsem měl na krku já. A začal jsem přejmenováním. Chtěl jsem malý útulný prostor, ve kterém se dal trávit čas, takový větší obývák. A protože byl spíše menší, vznikl název Obýváček.
Jenže tou dobou ještě probíhala naplno válka Matkalovývh a já měl hlavu v Plzni, což příliš úspěšnému příběhu dávalo jasné obrysy jaký průběh bude mít. Podnik jsem předělal k obrazu svému a nakonec, neochotný jezdit přes celé město domů, jsem v něm i spal. Na gaučíku z IKEA. Skvělý zážitek, větší bolesti zad jsem asi nikdy nezažil.
Waflačinky, jaké svět neviděl
Mezi zábavné příběhy patří ten o našem toastovači z bazaru, přečtěte si i o neslavném konci waflačinek v Obýváčku. Za přečtení vám rozhodně také stojí, jak jsme mezi zvratky k novému pivu přišli.
Zkáza jménem Lukáš
Jak si tak žil Obýváček svým nočním životem, měl jsem bolení zad plné zuby. Nesmyslně dlouhá provozní doba vedla k tomu, že jsem mnohokrát v prázdném nezamčeném podniku usnul a poslední kapkou bylo okradení o telefon místní cikánskou galerkou. Se štamgastem jsme si za rohem pronajali velký podkrovní byt, do kterého jsme přivzali mladého kluka Lukáše jako spolubydlícího. Za pár týdnů už byl obsluhou, aby si odpracoval nájem.
Moje lehkovážnost a Lukášův bujarý život vedl k rychlé zkáze skladových zásob. A když se pak během kontroly ukázalo, že si vlastně pronajímám nezkolaudovaný podnik, šlo to s Obýváčkem rychle. Jednoho dne jsem pověsil zámky na mříž a odpoledne už seděl v letadle. Thajsko se stalo mým druhým domovem na dlouhá léta.