Všechny příspěvky

Sáhnout na legendu se většinou nevyplácí. Jen málokterý autor je citlivý k historii a sledovat několik převtělení Robina Hooda je pro mě osobně utrpení, stejně jako mě neberou předělávky starých hudebních hitů. Že vyjímka potvrzuje pravidlo ukázal film Souboj titánů, na který jsem po příznivých kritikách zaskočil se synem.

Není to dlouho, co jsem rozebral příběh toastovače v Obýváčku. Waflačinky se tu staly pojmem, i když se jich moc nevyrobilo, protože jsme se rozloučili v okamžiku, kdy těsta byly litry a ta mrcha toastovač přestal hřát.

Prosperita v Obýváčku je velmi nestabilní veličina. Zatímco v jednom týdnu se zdá, že club konečně začal vydělávat na nájem a elektřinu, v následujícím vezmou tržby střemhlavý loping a vyhrožují krachem. Řeším to různě, akce střídá akci, novými nápady lákám nové zákazníky.

Tenhle film (ČSFD) jsem chtěl moc vidět. Chtěl jsem ho moc vidět s někým koho mám rád ruku v ruce a obdivovat posmrtně Heathův výkon a být opět smutný z toho, že už s ním nic dalšího nikdy neuvidím. Byl jsem připravený znovu si připomenout, jak nemohu uvěřit jeho dobrovolnému odchodu uprostřed natáčení.

Miloval jsem tenhle song kdysi a miluji ho i dnes, když opět v nové verzi pomáhá. 

Píše mi takhle na ICQ kamarád: "Putování s dinosaury v O2 Aréně je fakt super, chceš poslat video?" Kdybych včas odpověděl že ne, ušetřil bych si spoustu starostí, ale přišel bych o titul absolutní otec roku."

Mít manželku v nemocnici je vždycky neštěstí. Mimo toho, že jsou všichni ve stresu z toho faktu samotného, trpí tím celá rodina, děti jsou nešťastné a kuchyně osamělá.

S novým pivem mě seznámil za velice divokých okolností sládek pivovaru z Bulovky. Že nevíte o pivovaru na Bulovce? Já o něm taky nevěděl, dokud mi o něm neřekl ve své hluboké opici kdesi mezi pátým a desátým Pardálem, co u mě vypil.

Léto 2008 nebylo příliš slunečné, ani příliš parné, ale bylo to nejkrásnější léto v mém životě. Svět byl oblečený do zářivých barev, které už jasnější nikdy nebudou. Město byla také oblečeno do festivalových Colours of Ostrava. Nejkrásnější setkání hudebníků oblékne každé léto, ať parné či deštivé, šedé či zářivé a přináší úžasné zážitky. Tohle léto Colours of Ostrava bylo ještě vyjímečnější, protože jsem na něm nebyl sám.

Vyjednávání v naší rodině probíhalo často roztodivnými způsoby. Někdy i písemně. Vlastně nejednou. Na písemnou žádost o pejska psanou všemi dětmi ručně a s podpisy už nikdy nezapomenu, bohužel se ztratila v propadlišti dějin. Ale nezapomenutelný boj o svobodu, který právě slaví deset let od účinnosti, mám zaznamenaný v originále.