Jízda metrem rozhodně nepatří mezi moje oblíbené kratochvíle. Ale protože bydlíme přímo nad stanicí, poslední roky se jí občas nevyhnu. Posadit se na místo řidiče je o mnoho větší zábava, která každého kluka musí potěšit. 

Babička drancovala skříně a chystala se vyhazovat staré poklady. Fotky se mi povalují v počítači, není je kam zařadit a sem se dokonale hodí. Pěkně si je nahraju, abych nezapomněl. 

Podle dětí se prý pozná stáří. No tak to se u nás asi pěkně stárne. Katka nejdřív spolkla meloun, pak spíš medicimbal a když ho zase vyprdla, byl z toho řvoucí uzlíček. Jmenuje se Adélka a jako každý škvrně především řve a chrní. 

"Došel jsem až na vrchol úspěchu ve světě byznysu. V očích druhých je můj život nejspíš ztělesněním úspěchu. Nicméně mimo práce mám jen málo radosti. Na konci je bohatství jen aspektem života, kterému jsem přivykl."

Jen málo stačí, ne příliš hřející sluníčko, co rozzáří ulice, pomalá projížďka kabrioletem ulicemi Karlína, kde se na jaře otevírá jedna hospůdka za druhou. Napadlo mě to právě na jedné z tříd, které vyrostly po záplavách namísto širokých silnic mezi starobylou zástavbou, která přežila vodu, jak tohle ještě nedávno nepříliš malebné místo začíná dýchat novým životem.

Píše mi takhle na ICQ kamarád: "Putování s dinosaury v O2 Aréně je fakt super, chceš poslat video?" Kdybych včas odpověděl že ne, ušetřil bych si spoustu starostí, ale přišel bych o titul absolutní otec roku."