Zase jsem po delší době potkal film, který si chci poznamenat. A co je pro mě nebývalé, je český. Podle jména by měl být o koni, ale je především o životech lidí. 

Víte jak to chodí, když se na něco příliš těšíte, má to malou šanci uspokojit. Na Mavericka jsem se těšil tak, jako na žádný film za deset let. A on mě v tom nenechal, je tak snový, že má na ČSFD 90%. 

Poslední díl trilogie o Spidermanovi s Tomískem Hollandem patřil mezi moje čtyři nejočekávanější covidové pecky. Narozdíl od Matrixu mě ale nezklamal, ba právě naopak, zíral jsem na něj s otevřenou pusou. 

A je to tu zase. Další pokus o ztvárnění mého milovaného Arrakisu, rodu Atreidů a nenáviděných Harkonenů. Všechny předchozí pokusy jsem vyhodnotil jako zoufalé a strašné. Ale nakonec to snad vyšlo. Duně 2021 se nedá moc vytknout, se složitým románovým dějem se vyrovnala jako to šlo.

Star Wars jsou mojí skutečně nejoblíbenější ságou v životě, když se ozve průvodní melodie kdekoli v rádiu, televizi nebo na internetu, zamrazí mě. 

Nikoho nepotěšilo, když letos zemřel Karel Gott, ale fanoušci se utěšovali jeho naplněným životem. Dnes je černý den pro jinou generaci, která může najít útěchu leda v legendárních nahrávkách Roxette. 

Z nového Blade Runnera vám zůstanou dva hlavní pocity. Především mohl být prostě kratší, chápete proč je dlouhý, ale nic se nemá přehánět. Druhý dojem bude hlubší, až umělecký, pokud máte mozek v hlavě, nezbyde vám než se zamyslet na podstatou lidství.

Nikdy mě to neomrzí, jen dvě minuty z filmu Pošli to dál a hned vím, jak chci, aby vypadal svět. A vždycky se tím budu řídit, i když jsem se stejně jako Trevor už mnohokrát spálil.

Aktualizováno o komentář k filmu na konci článku.
Dotýkat se legend je vždy vrcholná opovážlivost. Amíci to dělají pro peníze, Němci evidentně z nostalgie. Nové zpracování Vinnetoua bude mít pěkně složitou cestu k divákům. Má vůbec šanci uspět? 

Pustina je rozhodně perfektní dílo od HBO, které zatím vzniklo. Stojí za vidění, i když rozhodně ne kvůli strhujícímu scénáři. Ochromující mrazivost a temnota špičkového zpracování překonává i severské kriminálky, příběh pokulhává. 

Fly (1986) mě naprosto fascinuje i po třiceti letech. Protože čas je neúprosný, občas si člověk musí pustit klasiku, připomenout co miluje a vnutit ji mladším, aby nebyla zapomenuta.

Marie Fredriksson (57 ) a Per Gesle (57), dva mé dětské idoly, moji bozi z Roxette, ukončili letos definitivně svou kariéru po prudkém zhoršení zdravotního stavu Marie. Ta se pro mě stala ztělesněním vůle žít, nikdy se nevzdávat a narozdíl od jiných se s nemocí netajit a postavit se před publikum i v nejhoších časech.