Matův svět

Kdybychom hledali národ, který doslova svádí k povídání a mluvení, na prvních místech by byli určitě Španělé. V ulicích Barcelony a Madridu se snadno navazují nové kontakty.

Desátý, dvacátý, nebo ani nevím kolikátý pokus sestavit informační web na nové téma mi opět otočil život. Dost bylo povalování na gaučíku, rok 2018 se do mého životopisu definitivně zapsal zářivou tužkou. 

Life is life od rakouské skupiny Opus je jednou z legendárních odrhovaček, která nemohla minout nikoho, kdo prožil mládí na sklonku socialismu. Hned na začátku obsahuje větu, o níž je většina Čechů přesvědčena, že je v jejich mateřštině. Ale není. 

Tygří koťata v ZOO Praha jsou fenomenálním úspěchem. Bulan a Wanita jsou moji hrdinové pro letošní rok! Každý den se slzičkou v oku obdivuju nejkrásnějšího tygra na světě, který je kriticky ohrožený a bezmezně obdivuji naší ČESKOU ZOO, která je jako teprve drujá v Evropě dokázala odchovat. 

Kamarádi Anička a Joel se rozhodli vzít. Nebylo by to nic neobvyklého, žijí spolu už nějaký pátek a láska jim stále kouká z každého pohledu. Na jejich svatbě bylo zajímavé místo, pořádala se u rodičů na ranči nedaleko Plzně v indiánském týpí. S typickou vlezlostí jsem jim do nesmělých příprav tak dlouho kibicoval, až mi celá organizace spadla na hlavu. 

Nikdy mě to neomrzí, jen dvě minuty z filmu Pošli to dál a hned vím, jak chci, aby vypadal svět. A vždycky se tím budu řídit, i když jsem se stejně jako Trevor už mnohokrát spálil.

Do sítí mojí soukromé Výslechovny se zamotal i bratr můj, stojící při mě už 27 let. Tak jsem se ho zeptal na pár kravinek. 

Prvním vytěžovaným je kamarád a kolega Michal, bez kterého by naše projekty neexistovaly. Otestuju na něm moji Výslechovnu. 

Letošní podzimní záchvat pracovitosti odnesl i můj letitý blog. Ačkoli mě hodně inspiroval při výstavbě našeho administračního systému mBlog, dnes už nevyhovuje. A moje doména ležela ladem a nabízela se i k jinému využití než jen pro mail. 

Jsou dny, které se zdají být každodenními a přesto jsou vyjímečné svými detaily a zapisují se do dějin. Takové dny si zaslouží být zaznamenány, aby je pokolení budoucí nezapomněla.

Podle dětí se prý pozná stáří. No tak to se u nás asi pěkně stárne. Katka nejdřív spolkla meloun, pak spíš medicimbal a když ho zase vyprdla, byl z toho řvoucí uzlíček. Jmenuje se Adélka a jako každý škvrně především řve a chrní. 

Bradavice buďte sbohem, vivat Kobylisy. Vesnice zaslíbená, Prahou jen zdálky políbená :-) No, ale je tu metro. Za barákem. Zajímavá zkušenost, být krtkem v centru o půlku rychleji než autem a tankovat jednou týdně za dvě stovky.